Pokud jde o něco lehčího, můžou stačit i jednoduché drobné mantry, které vám v těžké chvíli pomohou nabýt špetky vytouženého klidu a třebas vám i ulehčí vyrovnání se s těžkou situací. CEO inLieu Kathy Terry má ráda mantru „porovnávání je zlodějem radosti,“ kterou používá jak na svoje nervy, tak i na svoje děti. Něco na tom je, protože se můžeme porovnávat s druhými horem dolem, ale čemu to opravdu pomůže? Jasně, někdy je ta tendence v podstatě automatická, ale když už to přijde, já mám svoji mantru… Neporovnávej se s druhými, porovnávej se se svým minulým já.

“Neporovnávej se s druhými, porovnávej se se svým minulým já.“ 

Teď se to může zdá jako blbost a naprosto evidentní věc, ale je dobré mít na paměti, že na každý problém existuje řešení. Asi by bylo super, kdyby váš startup okamžitě vylítl oblak, neměl by žádné překážky a hned dotáhl domů pěkný milion eur ročně. Kdyby mi partnerka dokázala číst myšlenky a vždycky jsme chtěli to samý ve stejný čas. Takhle to ale většinou nefunguje, a tak je skoro lepší počítat se zákonem schválnosti. To, co se může posrat, se posere, ale já si s tím poradím a zvládnu to. To platí i o stresu…

Stres je vlastně strach. Místo pořádného děsu jde ale spíš o mikrostrach, který pociťujeme po delší časové údobí. Například, že nás někdo vyhodí nebo se s námi rozejde, nebo nás pomluví… Když s tím nic neděláme, tak to může vést ke ztrátě motivace až třeba k mnohými obávanému vyhoření. Můžou se ale objevit i úzkostné stavy nebo panické záchvaty. Tam už může jít o život nebo minimálně o kvalitu života. Se strachem i ohrožením života mají spoustu zkušeností v armádě. A protože jsem si sám prošel takovým peprným armádním výcvikem pro civilisty, tak se teď podíváme na 4 techniky, které vyvinuli americké jednotky Navy Seals pro zvládání paniky a stresu.

1) Drobné cíle

Zdá se, že stanovením cílů pomáháme našemu mozku se zorientovat. Tím, že se soustředíme na dílčí cíle, na mety, které si nastavíme, přinášíme řád do chaosu. Smrskněte si přitom časový úsek, se kterým operujete, jak potřebujete. Možná ve stresu nedokážete uvažovat normálně o celém dni. To je ok. Zaměřte se na hodiny, na minuty nebo jen vteřiny.

Americký spisovatel a bývalý Navy Seal Chuck Pfarrer řekl, že se každé ráno během svého výcviku vzbudil a řekl si: „Zvládnu to do snídaně.“ A u snídaně si řekl: „Ok, zvládnu to do oběda.“ A potom: „Zvládnu to do odpoledního běhu.“ Takhle nakonec zvládl celý den i celý výcvik.

2) Vizualizace

Vizualizace tady není úplně přesný termín. Vizualizací totiž myslím spíš vytvoření mentálního obrazu. Jde o co nejpřesnější představu reálné situace, kterou si vykreslíte včetně pachů, zvuků, doteků, pohybů, teploty, rovnováhy, pocitů a tak dále. Účelem je vykreslit si tak reálnou reprezentaci skutečnosti, že oblbnete vlastní mozek, takže když danou situaci pak zažijete doopravdy, přijde vám už o něco snazší.

Slavný kouč Tony Robbins má historku s basketbalisty, kdy potřeboval zlepšit jejich výkon při volných hodech. Byly tři skupiny. První skupina na hřišti trénovala volné hody po 6 týdnů. Druhá nedělala šest týdnů nic a ta třetí nesáhla na míč, ale v hlavě si „vizualizovala“ perfektní volné hody, tedy takové, kdy to hráči pokaždé trefili. Ve finále z toho vyšla nejlépe třetí skupina, protože vlastně trénovali s perfektní úspěšností.

3) Pozitivní sebe-mluva

Sebe-mluva pomáhá zacílit myšlenky. Možná se to nezdá, ale průměrný člověk k sobě mluví tempem asi 300 až 1000 slov za minutu. Některé zdroje dokonce uvádějí 800 až 1600 slov za minutu. Pochopitelně tím nemyslím výhradně vyslovená slova, ale počítáme do toho i ta, která si jenom myslíme. Všichni totiž více či méně přemýšlíme prostřednictvím jazyka, tedy slovy.

Řekněme, že na sebe každou minutu mluvíme osmi sty slovy. To znamená, že tak za 5 minut jsme na sebe vyvalili 4000 slov. No, a pokud jsou tato slova negativní, stačí to na to, abychom ovlivnili naši náladu a výkonnost po zbytek dne. Na druhou stranu, pokud si říkáme pozitivní slova místo negativních – „jde to“ místo „nejde to“ – pomůže nám to přepsat signály stresu a strachu.

4) Dýchání

My, jakožto lidské opičky, jsme se vyvinuli s celou řadou reflexivních a bezmyšlenkových reakcí. Z velké části se jedná o reakce, které nám z evolučního hlediska pomáhali přežít. Proto, když jsme ve stresu, můžou se nám rozšířit zornice, roztřást ruce, tlouct srdce jako když nás něco vyděsí. Naše tělo se vlastně chystá na útěk nebo boj. No jo, ale protože se před uzavírkou v práci úplně utéct nedá, potřebujeme vědět, jak se z toho nabuzeného stavu dostat zpátky do normálu.

To se dělá dýchací technikou čtyři na čtyři, někdy také známé jako krabicové dýchání. Po dobu 2 minut provádějte dechový cyklus 4 sekundy plný nádech, 4 sekundy zadržet dech, 4 sekundy výdech, 4 sekundy zadržet dech ve vydechnutí. Tento pomalý dech simuluje klidové dýchání například při spánku.

Zbývá jenom zkombinovat tyto čtyři techniky pro ten pravý účinek. Když na vás zase bude tlačit stres, pamatujte, že menší cíle vám pomohou se s tím vypořádat. Ještě jeden krok udělám. Ještě jeden email pošlu… Představte si situaci, která je vám nepříjemná. Vyplňte ji veškerým detailem a promítněte si různé scénáře řešení… Věřte si. Klidně si pod vousy nebo i nahlas řekněte: „zvládnu to.” „To dám.“ Nenechte se strhnout lavinou emocí a místo toho se zhluboka nadechněte a zhluboka vydechněte. Čtyři na čtyři…

Mně se tohle osvědčilo. Co pomáhá vám? Jak se vypořádáváte se stresem vy? Podělte se se mnou o vaše triky, budu za ně rád.

A více na tohle téma si můžete přečíst v knize Neposer se, na kterou máme teď 15% slevu s kódem MALYVELKYNAKUP.