Když jsem si jednou kupoval matraci, tak mě obchodník nabádal, abych moc nešetřil, protože spánkem strávíme celou 1/3 života. K tomu si připočtěmež ještě nějaký to sexuální mecheche, snídani v posteli, nemoce a máme jasno. Ničím jiným tolik času netrávíme. Obchodník to měl dobře připraveno…
Spánek je skvělá věc a neznám snad nikoho, kdo by si ho neužíval, ale zabírá to prostě hrozně moc času. Před pár lety jsem narazil na informaci, že my dnes spíme nepřirozeně pro lidský zvířátko. Přirozenej spací rytmus člověka totiž není jednou, ale dvakrát za den. Zkoumalo se to například tak, že v rámci experimentů zavřeli lidi do podzemí bez hodinek a nechali je, aby si spali podle rytmu vlastního těla. Závěrem bylo, že když dáme lidem totálně pryč všechno umělý světlo, jdou do postele kolem 20:00 a chrní do půlnoci. V půlnoci se vzbudí a jdou spát zase od nějakých 02:00 až do slunce východu. Lidi z těchto studií reportovali tak silný pocit bdělosti během dne, který nikdy nezažili. Jako by byli poprvé v životě naprosto vzhůru.
Možná, že to spaní v jednom kuse je vlastně mimo, i když to dělám celej život. Zrnko bylo zaseto. Navíc jsem si to více méně potvrdil zjištěním, že za starý známý 8hodinový spánek vděčíme průmyslové revoluci, která nás do toho donutila. To byl můj začátek cesty k polyfázickýmu spaní…
Polyfázický/polyfázový spánek
Polyfázovým spánkem se myslí takový, kde spíte víckrát během 24 hodin. Bifázový znáte třeba ze Španělska, kde se spí dvakrát za den. Monofázový je pak náš starý známý jeden velký kus.
Myslím, že kořeny polyfázového spaní sahají k Dr. Claudiu Stampi, kterej v osmedesátých letech závodně jachtařil na dlouhý vzdálenosti a všiml si, že nějací jeho spolu-mořští vlci přešli na spánek ve stylu systematických šlofíčků, aby bárka plula, jak měla. Později o svém výzkumu napsal knihu Why We Nap: Evolution, Chronobiology, and Functions of Polyphasic and Ultrashort Sleep. Dneska se touhle tématikou zabývají ozbrojené složky různých států, protože vojáci se holt dostávají do situací, kde si nemůžou na osm hodin lehnout a zachumtat se do peřinek v zákopu, když kulky osobně jmenují.
U polyfázického spaní existuje řada jemnějších rozdílů (kolik šlofíků si dávat), o kterých píšu víc v knize Neposer se, ale ta hlavní myšlenka je, že díky systematickému šlofíkování během dne můžeme výrazně zredukovat celkový čas strávený spaním třeba až na pouhé 2 hodiny za den bez výrazné redukce svých mentálních a fyzických schopností.
Moje spaní 2 hodiny denně
Já jsem se s tím moc nematlal a rovnou se vrhl na dost brutální protokol Uberman, kdy jsem spal 20 minut každé 4 hodiny. Protože, když to údajně dělal DaVinci a Tesla, tak proč to nezkusit.
Myšlenka je taková, že tělo v noci prochází 5-6 90minutovými cykly. Každý cyklus obsahuje tři NREM etapy a jednu REM etapu spánku. NREM trvají nějakých 70 minut a jsou vlastně přípravkou na 20 minut REM spánku, kdy se tělo primárně regeneruje. Uberman chce tedy tělo naučit, jak okamžitě skočit do REM spánku, kterého bude stejný množství jako při spaní klasických 8 hodin. Jak se jednotlivýmu člověku povede tohle vytrénovat je na experimentování.
Je důležitý říct, že Uberman není dobře studovanej, čemuž se asi není co divit. Moc lidí takto nespí a já sám jsem to vydržel jen pár měsíců, než do toho začal zasahovat běžný život.
Musím taky říct, že podle spánkových výzkumníků se za spánkovou deprivaci považuje, když spíme míň než třetinu dne. K tomu se vážou symptomy jako úzkosti, podrážděnost, zpomalené reakce a z dlouhodobýho hlediska zvýšený krevní tlak a cukrovka. Dneska ale novější studie ukazují, že kognitivní výkon klesá už ve chvíli, kdy máme míň jak 7 hodin spánku. A aby to bylo ještě zajímavější, tak jinačí studie k tomu přidávají, že takhle utlumení lidi si myslí, že jsou v pohodě, i když testy jejich výkonnosti ukazují jinak. Jednoduše řečeno je tohle experimentování se spánkem na vlastní nebezpečí.
Já si každopádně myslím, že dobře strukturovaný polyfáz může být fajn berličkou pro lidi, kteří ani tak nespí dost, protože je každou noc děcko nenechá zamhouřit oka, makaj na směny, jsou ve válečný zóně apod.
