Tento článek je volným pokračováním článku Cesta na vrchol, protože se udál při stejné cestě do Asie… Pokud jste nikdy na dálný východ necestovali, nezoufejte. Stačí si představit, že jste párek anebo skupinka vzrušených dobrodruhů, co se chystají objevovat svět.

Těšíte se na nový kultury, nový pachy, chutě a vjemy. Chcete si užít to daleký sluníčko, vlhkem nasáklej a mořem ochucenej teplej vzduch. Zkrátka si chcete rozšířit obzory místem, kde jsou budovy, lidi i zvířata, ale přesto je tam všechno jiný, cizí a tím pádem i nebezpečný a zároveň i vzrušující…

Asi je přirozený, že se upínáme na cíl svojí cesty. Na naší cestě po Asii jsem ale trval i na tom, že se alespoň trochu musíme zaobírat samotným cestováním.

Jak se připravit na 14+ hodin v letadle

Je to totiž trochu jiný kafe strávit v letadle 2 hodiny a 14 hodin. To ani nepočítám čas strávený na letištích. Pochopitelně přímé spoje na cesty na dálný východ existují, ale ne kamkoliv a pokud jste z těch, co třebas chtěj i dukát ušetřit, pravděpodobně se budete i někde cestou zastavovat a přesedat. To znamená, že desítky hodin a někdy i dny budete dýchat vzduch z klimatizace, který mi už párkrát tolik vysušil sliznice, že to bylo hooodně nepříjemný.

Proto mám vždycky s sebou Vincentku jako nosní sprej na zvlhčování sliznice. Škraboška si zase poradí s všudypřítomným jasným světlem letadel i letištních hal a na špunty do uší taky nedám dopustit. Nezapomínal bych ani na tlak, kterýmu musíme při cestování letadlem čelit. Proto dnes nedám dopustit ani na nějakou formu bačkůrků :-D.

Když jsem takhle dlouhý let absolvoval poprvé, říkal jsem si, že to nebudu přehánět. Přece nejsem z cukru. Nějakou chvíli přece vydržím bez těch komfortních bačkůrek a bůh ví čeho. Ale… stojí mi za to mít o trochu míň věcí v batohu + větší pocit chlapáka za čas? Říkám čas, protože nedokonalá příprava na dlouhý cestování si pak vyžaduje někdy i pár dní rekonvalescence na cílovém místě a za mě je lepší místo rekonvalescentování jít řádit do víru nového prostředí…

Co jídlo? Bývá to jedním z kamenů úrazu. Jasně. V letadle nám jídlo dají, na letištích už si musíme kupovat anebo mít svačinky s sebou. To je ovšem jen půlka rovnice. Tou druhou půlkou jsou časové zóny. Mezi Prahou a třeba Pekingem je sedmihodinový rozdíl a moje tělo je zvyknutý jíst v nějaký čas a spát v nějaký čas. Dřív nebo později se tedas budeme muset přehodit na nový čas, takže můžeme:

1) Držet půst a najíst se až doletíme do finální destinace.

2) Stravovat se už od začátku dle času ve finální destinaci.

Při naší cestě do Pekingu a dál jsme byli vybaveni mým oblíbeným Maso Here, protože přítelkyni se do půstu moc nechtělo. Nemějme jí to za zlé ;-). Ostatně dostatečná zásoba sušenýho masa není na škodu, protože vydrží, snadno se převáží a mě i dost chutná.

Může to mít snad jen jeden problém. Když je to převoz kontrabandu…

Co když mám s sebou něco, co mít nemám

Takže jsme celí veselí vystoupili z letadla tentokrát na Taiwanu. Cítili jsme se dobře, protože jsme byli na cestu dobře připravení a jídlem zásobení. Prošli jsme první kontrolou, pokochali jsme se duty free alkoholem, voňavkama a čokoládama a poslušně se zařadili do velké fronty lidi. Jak se zástup mrtvolně sunul dál, začaly se nám do zorného pole dostávat první barevné cedule, ze kterých se za chvilku vylouplo varování. Podle počtu vykřičníků a červené barvy i množství cedulí samotných bylo jasný, že to není žádný vtip. Co tam bylo?

Při přepravě hovězího a vepřového masa pokuta NTD 10 mil. a okamžitá deportace... Srdce nám trochu klesly, protože jsme měli batůžky naložené Masem Here různých příchutí. Co s tím? Znervózněli jsme, protože by asi nevysílalo dobrý signál opustit řadu a obrátit batoh na ruby u nejbližšího koše… Brali by nás jako pašeráky i tak?

Udělali jsme další krok k lidem v uniformách… Nebylo zrovna moc času dlouhosáhle přemýšlet... Vytáhli jsme maso a začali se s ním kultivovaně cpát. Když bylo evidentní, že několik balíčků si do tváří nacpat nestihneme, moudře jsme se zdrželi u jedné z vedlejších výloh. I díky tomu se nám nakonec podařilo všechno sníst a dostat se z letiště bez problémů…

Byli jsme sice trochu nacpaní hovězím a bývali bychom si ho radši otevřeli někde pod palmou, ale byli jsme rádi, že jsme byli na čerstvém vzduchu a pořádně si vydechli. Nicméně od té doby se vždycky před letem kamkoliv koukám, jestli na místě zrovna nejsou nějaké zákazy převozu jídla, které bychom mohli mít bláhově s sebou.

Stalo se vám někdy něco podobného?

Mimochodem, kdybyste chtěli zkusit sušené maso, které za všechno může, vyjednal jsem pro vás 15% slevu na Maso Here pod kódem „neposeroutka.“